Monokomponentní homeopatika odkazují na řešení skutečné příčiny nemocí, tedy nejen na potlačování jejích projevů. Organismus by se měl s pomocí homeopatik, jednoduše řečeno, uzdravit vlastní silou.

Působení monokomponentních homeopatik je založen na působení pouze jedné složky, a to rostlinné, živočišné či minerální. Ta se v příslušném poměru naředí. Ředění může být buď decimální 1:10 nebo centezimální 1:100, výjimečně i 1:50 000. Platí, že čím je ředění vyšší, tím hlubší by měly být účinky.

Tento proces se také nazývá potencování. Podle tzv. potence je pak nutné vybírat konkrétní přípravek. Číslo označuje počet ředění léků, písmeno nebo písmena typ ředění. Na homeopatikách se také uvádí označení látky, z níž byla vyrobena.

Právě ta je pro princip léčby stěžejní. Její působení je podle zákona podobnosti. Tedy látka vyvolávající stejné příznaky, kterými již trpí nemocný, má za úkol tyto projevy potlačit.